úterý 31. října 2017

Rok po porodu

Nový článek po půl roce...Ano, já vím, jsem ostuda, ale prostě není na to tolik času a hlavně ani na to není pomyšlení :-). 

Už je to skoro rok, kdy se ze mě stala máma a hlavně úplně nový člověk.
S narozením dítěte se vám změní svět, uvědomíte si hodně věcí a na blbosti není čas :-).

Za ten celý rok se stalo hodně zážitků, jak hezkých tak i smutných, které mi srovnalo v hlavně hodně myšlenek.
Dítě a rodina jsou pro mě na prvním místě. 
Předtím jsem řešila opravdu malichernosti...až je mi to líto. Myslela jsem především na sebe, hnala jsem se za dokonalým tělem, abych měla dost lajků u příspěvků a za "slávou".
Dnes je pro mě důležité, aby má rodina byla šťastná, spokojená a abychom byli co nejvíce spolu. Nikdy nevíte, co bude zítra či za týden a koho můžete ztratit. 




Po porodu to nebylo jednoduché...Už nikdy nebude nic jako dřív, ale rozhodně bych neměnila :). Z mladé holky se ze mě ze dne na den stala žena a matka. Před sebou máte to nejmenší a nejkřehčí stvoření, které jste kdy viděli a ve vašich rukách je jeho život a štěstí.
 A tohle se stane vaší prioritou.

Hormony s vámi cloumají, pláčete i když nechcete a každý pohled do zrcadla byl pro mě zlo.
Kde je ta pevná postava? Kde se vzala ta celuditida? Proč na sebe nic neobleču?! 

V těhotenství jsem přibrala kolem 25 kg a mě to ani nepřišlo. Připadala jsem si skoro pořád stejná jen s bříškem. Byla jsem naštvaná, když mi v porodnici říkali, že jsem přibrala hodně. Jakto?!
Vždyť jsem byla aktivní, sem tam jsem si dopřála, ale nic hrozného..."To necháš všechno v porodnici"....Kecy! 
V porodnici jsem nechala asi 7 kg, takže jsem odcházela s velikostí XL a spoléhala se na to, že kojením mi uteče ten zbytek. Zase kecy...Kojila jsem pouze 3 měsíce a dolu nešel ani gram. Bože, jak já jsem byla nešťastná, Proč já?!
Držela jsem se správného denního příjmu, počítala jsem makroživiny, snížila jsem sacharidy, cvičila jsem...a nic. Víte, co pak příjde? Beznaděj....
Já, fitness trenérka, pořád tlustá...

Nadešel čas si pořádně všechno srovnat v hlavě a to hlavně po psychické stránce. Uvědomit si, že prostě nejsem jako "ostatní", které porodí a mají ještě méně kg než předtím.
Musela jsem se zase mít ráda. Bez toho to prostě nepůjde.
Ale bylo to těžké...bylo těžké přijmout to, že jsem léta cvičila, dřela a tělo mi to nevracelo.

Během toho roku bylo období režimu, cvičení, klidu a hřešení. Není to pro mě lehké. S Evelínkou jsme převážně pořád spolu, jelikož není možnost častého hlídání, takže jen tak si odskočit do posilovny pro mě neexistuje.
Ale musela jsem si to všechno přizpůsobit. Cvičím doma, ale maximálně 2-3x týdně a zamilovala jsem si dlouhé procházky přírodou. Tam sbírám energii :-). A hlavně se prostě do ničeho nenutím. Dělám to zase s láskou! 




Často slýchávám otázky typu:" Kdy zase budeš předcvičovat? Kdy se vrátíš do studia"? 

Upřímně, nevím a ani nad tím nechci přemýšlet. Nechci být vystresovaná matka, která nestíhá a dítě ji "překáží". Zbožňuji fitness svět a vše co je s sním spojeno, ale nechci se teď do ničeho nutit.
Vždyť mám teprve roční dítě!

Bohatě mi stačí můj koníček-sestavování jídelníčků. I tohle je dost časově náročné a nejčastěji u toho vysedávám po nocích...Ale alespoň tohle mi zaplňuje to prázdné místečko :-).
A upřímně....hrozně mě rozčiluje tahle "doba" fitness dokonalosti.
Všude samé naaranžované pózy a photoshopy,  jsem z toho už zhnusena. A když vidíte, jak jsou lidi na sebe navzájem zlí...Nedávno jsem vymazala sledování asi 150 profilů na Instagramu, protože to bylo neustále dokola a tak vyumělkované, že se mi to začínalo fakt protivit.
No a tím se odvíjí i ta má nová stránka...už u mě na sociálních stránkách moc nenajdete fitness pózovačky apod...Už to nebude tak "zábavné" :) a nenutím nikoho, aby mě sledoval.
Tak hlavně,opravdu nemám co ukazovat a taky proto, že je asi milion ostatních holek, co tohle ukazují....Push-up džíny támhle....Hazelnut tááámle....

Takže chápu, že mi bude ubývat sledování od lidí, ale já prostě chci dělat to, co mě baví a nenutit se do ničeho...Takže jídlo, Evelínka, procházky, jídelníčky, rodina a hlavně si chci užívat to štěstí :-)!

A víte, co vám doporučím...Dělejte to taky. Užívejte si normálního života. Vypněte od toho virtuálního. Mějte krásné chvíle s rodinou, smějte se naživo a povídejte si. Tyhle chvíle stoji opravdu za to. Dělejte hlavně to, co vás baví a nenuťte se.
Mějte rádi sami sebe, bez toho totiž nebudete šťastní!



Květen...půl rok po porodu, kritické období. Nic nešlo, i když jsem dělala maximum. Byla jsem upjatá jen na to, aby si o mě lidi neříkali ošklivé věci. Trenérka a vypadá jak sud...apod. Chtělo to vypnout a popřemýšlet. Začít se mít zase ráda a dělat všechno s láskou. Jak strava, cvičení...prostě všechno.
Dnes, pořád to není, tak jak bych chtěla, ale jsem moc ráda, že to konečně zase jde. Teď mám před sebou další velkou motivaci....a to je SVATBA!!! Tam prostě musím být krásná nevěsta :-)!





A tohle je ten můj smysl života, pro ní musím být šťastná a spokojená mamka <3!