pondělí 27. března 2017

Jsem máma!

Předem bych se ráda omluvila za neaktivní stránky, ale toho času bylo málo a hlavně nebylo ani pomyšlení :-). Snad mi rozumíte :-)!

Zrovna jsem teď dočetla můj poslední článek....To je neuvěřitelné...Kdybych jen věděla, co mě bude čekat :-). A teď už jsem matka na plný úvazek a mám nejkrásnější dceru na světě :-)! 

POROD: 
Evelínka nechtěla jít za námi, prostě se jí v břiše u mamky líbilo :-). Aby ne, když skoro denně měla perfektní palačinky :-).
Nechala mě čekat ještě 9 dní po termínu, takže doktoři rozhodli...vyvolávaní porod. 
Naštěstí jsem patřila mezi ty rodičky, které to měly rychle za sebou. Tabletu mi podali v 11,30 a už za hodinu jsem měla kontrakce po dvou minutách. Pekelně bolestivé...nebyla jsem ani schopná vstát z postele a využít komfortu v podobě velké vany či sprchy :-). 
Jak to bolelo vám vyprávět nebudu...ale říkala jsem si, že už nikdy víc :D Teď zase mluvím jinak.
V 16,30 už mi ležela na břiše...uplakaná a mazlavá <3.





ŠESTINEDĚLÍ:

Nevěřila jsem, když jsem četla nebo slyšela o tom, jak šestinedělí je peklo...Noo, tak trošku je :-). Prožíváte euforii, nechápete, že s vámi žije už miminko a hlavně ty HORMONY!! Pořád jsem brečela :D.
Když brečela Evelínka... když spala... když jsem byla unavená... když mi něco nešlo... když nepřibírala...  když jsem musela koupit příkrm...Bylo to těžký.
Nevěděla jsem, co znamená péče o miminko a jaké to je. Obrátí se vám život...nežijete pro sebe, ale pro vaše dítě <3.
Teď už píšu jako zkušená matka, která vše zvládá :D, ale žádné rady ani čtení vám nepomůžou, tak jako vlastní zkušenosti.

4. MĚSÍCE PO PORODU:

Momentálně už máme společný režim, takže je všechno mnohem lehčí. Zvykla jsem si na noční vstávání, na málo času a na ten shon. Najdu si i čas na sebe. Cvičení, stravu i na práci.
A taky mi moc pomáhá můj přítel...On je úžasný táta. Ničeho se nebojí, pohlídá i přebalí :-).
A hlavně mám opravdu zlaté dítě, které se převážně jen směje. Brečí jen když má hlad :)... (je po tatínkovi :) )

A jak jsem na tom s postavou, cvičením a stravou? 

V těhotenství jsem přibrala 23 kg....Nebyla jsem člověk, který se přejídal a ležel na gauči. Ale nebudu nikomu  nalhávat, že jsem si ve stravě nedopřála :-). Těhotenské chutě opravdu existují!! :-) 
Aktivní jsem byla do posledního měsíce. Když už jsem se nezmohla na cvičení, chodila jsem na dlouhé procházky...už taky proto, abych ji "vyhnala" ven :)...noo moc to nepomohlo. 
Po šestinedělí mi zůstalo 10 kg nahoře. Zjistila jsem, že mé vycvičené tělo zmizelo. Zůstalo mi dost tuku a celuditida.
Abych byla upřímná...vzalo mě to. Naplakala jsem se dost, než jsem pochopila, že nejsem ta "zázračná žena", která po pár týdnech má zase ploché břicho.
Štvalo mě, že jsem léta cvičila, vybudovala jsem si "postavu snů" a tělo se mi takhle odvděčilo.

Je to těžké, ale musela jsem se smířit s tím, že to jen tak rychle nepůjde.



Držela jsem striktní režim, cvičila jsem skoro denně a po měsíci nastal šok...nic se nepohlo :-(.
Ani váha a ani cm. Měla jsem chuť všechno vzdát...smazat sociální sítě, blog...Naštěstí mě tenhle splín brzy přešel :-). 
Bohužel jsem po 3 měsících přestala kojit...(zdlouhavé téma) a za několik dní už dorazila první menstruace po porodu. Tělo se pomalu dávalo do původního stavu.
Od té doby se to konečně hnulo....místo 10kg se drží ještě 7...ale i to je pro mě velký pokrok. A hlavně motivace nic nevzdávat. Jsem zase plná energie, té pozitivní. 

Konečně zase navštěvuji fitness centrum a užívám si železa :-)!
I když začínám skoro od začátku, jak s váhami, tak i s budováním fyzičky, hrozně mě to baví. A hlavně si beru dceru s sebou! Nejdřív jenom kouká na mámu a pak cvičí se mnou :-)! V nosítkách na kardio strojích....je to jako se zátěžovou vestou :D. (má přes 7 kg).



I já jsem musela nejdřív pochopit, že všechno je v hlavě. Nestresovat se a neřešit. Holt mi to potrvá o něco déle, ale vím, že se vrátím do "původního stavu" :-)! Mám zase před sebou cíle....A to je skvělá motivace!! :-)



úterý 11. října 2016

Blížíme se do cíle...

Do porodu zbývá necelý měsíc...A sakra se to táhne :-)!

Jaký je konec těhotenství? 

Zkráceně...těžký! Pořád mě někdo strašil a říkal: " Počkej ten konec bude nejhorší..". Popravdě, nevěřila jsem :-).

Ale teď je mi už jasné, o čem všichni mluvili. 

* Abych mohla vstát z postele, musím buď na bok a nebo vyhodit nohy do vzduchu, abych se krásně přehoupla...Jak obrácená beruška :D..

* Moje chůze je tak nepřirozeně houpavá, chodidla roztelená do stran a ruce mi visí skoro ve vzduchu...

* O bolestech vám tu ani povídat nebudu :D...Už vím, jaká je neskutečná bolest kyčlí a zad...

* Těhotenské chutě pracují na plno :-).

* Hormony působí...jednou bych se smála na plné kolo a někdy bych jenom plakala..



Vstupujeme do 37.tt a 18 kg nahoře :-)


Musím, říct, že už se těším na porod..Ano, těším se :-)! Vím, že to bude bolet, ale tahle bolest za to bude stát..Konečně bude s námi <3!
Strach samozřejmě mám, ale nesmím se mu poddat...nejdůležitější je, aby malá byla v pořádku a zdravá.


Doma máme už všechno připravené, taška do porodnice sbalená, poslední jídelníčky odeslány a teď....

.....už jen odpočívat a těšit se na to všechno, co přijde po porodu :-)!

Už se těším až se ukážu ve své formě :-)! 

DRŽTE NÁM PALCE :-)!