úterý 31. října 2017

Rok po porodu

Nový článek po půl roce...Ano, já vím, jsem ostuda, ale prostě není na to tolik času a hlavně ani na to není pomyšlení :-). 

Už je to skoro rok, kdy se ze mě stala máma a hlavně úplně nový člověk.
S narozením dítěte se vám změní svět, uvědomíte si hodně věcí a na blbosti není čas :-).

Za ten celý rok se stalo hodně zážitků, jak hezkých tak i smutných, které mi srovnalo v hlavně hodně myšlenek.
Dítě a rodina jsou pro mě na prvním místě. 
Předtím jsem řešila opravdu malichernosti...až je mi to líto. Myslela jsem především na sebe, hnala jsem se za dokonalým tělem, abych měla dost lajků u příspěvků a za "slávou".
Dnes je pro mě důležité, aby má rodina byla šťastná, spokojená a abychom byli co nejvíce spolu. Nikdy nevíte, co bude zítra či za týden a koho můžete ztratit. 




Po porodu to nebylo jednoduché...Už nikdy nebude nic jako dřív, ale rozhodně bych neměnila :). Z mladé holky se ze mě ze dne na den stala žena a matka. Před sebou máte to nejmenší a nejkřehčí stvoření, které jste kdy viděli a ve vašich rukách je jeho život a štěstí.
 A tohle se stane vaší prioritou.

Hormony s vámi cloumají, pláčete i když nechcete a každý pohled do zrcadla byl pro mě zlo.
Kde je ta pevná postava? Kde se vzala ta celuditida? Proč na sebe nic neobleču?! 

V těhotenství jsem přibrala kolem 25 kg a mě to ani nepřišlo. Připadala jsem si skoro pořád stejná jen s bříškem. Byla jsem naštvaná, když mi v porodnici říkali, že jsem přibrala hodně. Jakto?!
Vždyť jsem byla aktivní, sem tam jsem si dopřála, ale nic hrozného..."To necháš všechno v porodnici"....Kecy! 
V porodnici jsem nechala asi 7 kg, takže jsem odcházela s velikostí XL a spoléhala se na to, že kojením mi uteče ten zbytek. Zase kecy...Kojila jsem pouze 3 měsíce a dolu nešel ani gram. Bože, jak já jsem byla nešťastná, Proč já?!
Držela jsem se správného denního příjmu, počítala jsem makroživiny, snížila jsem sacharidy, cvičila jsem...a nic. Víte, co pak příjde? Beznaděj....
Já, fitness trenérka, pořád tlustá...

Nadešel čas si pořádně všechno srovnat v hlavě a to hlavně po psychické stránce. Uvědomit si, že prostě nejsem jako "ostatní", které porodí a mají ještě méně kg než předtím.
Musela jsem se zase mít ráda. Bez toho to prostě nepůjde.
Ale bylo to těžké...bylo těžké přijmout to, že jsem léta cvičila, dřela a tělo mi to nevracelo.

Během toho roku bylo období režimu, cvičení, klidu a hřešení. Není to pro mě lehké. S Evelínkou jsme převážně pořád spolu, jelikož není možnost častého hlídání, takže jen tak si odskočit do posilovny pro mě neexistuje.
Ale musela jsem si to všechno přizpůsobit. Cvičím doma, ale maximálně 2-3x týdně a zamilovala jsem si dlouhé procházky přírodou. Tam sbírám energii :-). A hlavně se prostě do ničeho nenutím. Dělám to zase s láskou! 




Často slýchávám otázky typu:" Kdy zase budeš předcvičovat? Kdy se vrátíš do studia"? 

Upřímně, nevím a ani nad tím nechci přemýšlet. Nechci být vystresovaná matka, která nestíhá a dítě ji "překáží". Zbožňuji fitness svět a vše co je s sním spojeno, ale nechci se teď do ničeho nutit.
Vždyť mám teprve roční dítě!

Bohatě mi stačí můj koníček-sestavování jídelníčků. I tohle je dost časově náročné a nejčastěji u toho vysedávám po nocích...Ale alespoň tohle mi zaplňuje to prázdné místečko :-).
A upřímně....hrozně mě rozčiluje tahle "doba" fitness dokonalosti.
Všude samé naaranžované pózy a photoshopy,  jsem z toho už zhnusena. A když vidíte, jak jsou lidi na sebe navzájem zlí...Nedávno jsem vymazala sledování asi 150 profilů na Instagramu, protože to bylo neustále dokola a tak vyumělkované, že se mi to začínalo fakt protivit.
No a tím se odvíjí i ta má nová stránka...už u mě na sociálních stránkách moc nenajdete fitness pózovačky apod...Už to nebude tak "zábavné" :) a nenutím nikoho, aby mě sledoval.
Tak hlavně,opravdu nemám co ukazovat a taky proto, že je asi milion ostatních holek, co tohle ukazují....Push-up džíny támhle....Hazelnut tááámle....

Takže chápu, že mi bude ubývat sledování od lidí, ale já prostě chci dělat to, co mě baví a nenutit se do ničeho...Takže jídlo, Evelínka, procházky, jídelníčky, rodina a hlavně si chci užívat to štěstí :-)!

A víte, co vám doporučím...Dělejte to taky. Užívejte si normálního života. Vypněte od toho virtuálního. Mějte krásné chvíle s rodinou, smějte se naživo a povídejte si. Tyhle chvíle stoji opravdu za to. Dělejte hlavně to, co vás baví a nenuťte se.
Mějte rádi sami sebe, bez toho totiž nebudete šťastní!



Květen...půl rok po porodu, kritické období. Nic nešlo, i když jsem dělala maximum. Byla jsem upjatá jen na to, aby si o mě lidi neříkali ošklivé věci. Trenérka a vypadá jak sud...apod. Chtělo to vypnout a popřemýšlet. Začít se mít zase ráda a dělat všechno s láskou. Jak strava, cvičení...prostě všechno.
Dnes, pořád to není, tak jak bych chtěla, ale jsem moc ráda, že to konečně zase jde. Teď mám před sebou další velkou motivaci....a to je SVATBA!!! Tam prostě musím být krásná nevěsta :-)!





A tohle je ten můj smysl života, pro ní musím být šťastná a spokojená mamka <3! 



pondělí 27. března 2017

Jsem máma!

Předem bych se ráda omluvila za neaktivní stránky, ale toho času bylo málo a hlavně nebylo ani pomyšlení :-). Snad mi rozumíte :-)!

Zrovna jsem teď dočetla můj poslední článek....To je neuvěřitelné...Kdybych jen věděla, co mě bude čekat :-). A teď už jsem matka na plný úvazek a mám nejkrásnější dceru na světě :-)! 

POROD: 
Evelínka nechtěla jít za námi, prostě se jí v břiše u mamky líbilo :-). Aby ne, když skoro denně měla perfektní palačinky :-).
Nechala mě čekat ještě 9 dní po termínu, takže doktoři rozhodli...vyvolávaní porod. 
Naštěstí jsem patřila mezi ty rodičky, které to měly rychle za sebou. Tabletu mi podali v 11,30 a už za hodinu jsem měla kontrakce po dvou minutách. Pekelně bolestivé...nebyla jsem ani schopná vstát z postele a využít komfortu v podobě velké vany či sprchy :-). 
Jak to bolelo vám vyprávět nebudu...ale říkala jsem si, že už nikdy víc :D Teď zase mluvím jinak.
V 16,30 už mi ležela na břiše...uplakaná a mazlavá <3.





ŠESTINEDĚLÍ:

Nevěřila jsem, když jsem četla nebo slyšela o tom, jak šestinedělí je peklo...Noo, tak trošku je :-). Prožíváte euforii, nechápete, že s vámi žije už miminko a hlavně ty HORMONY!! Pořád jsem brečela :D.
Když brečela Evelínka... když spala... když jsem byla unavená... když mi něco nešlo... když nepřibírala...  když jsem musela koupit příkrm...Bylo to těžký.
Nevěděla jsem, co znamená péče o miminko a jaké to je. Obrátí se vám život...nežijete pro sebe, ale pro vaše dítě <3.
Teď už píšu jako zkušená matka, která vše zvládá :D, ale žádné rady ani čtení vám nepomůžou, tak jako vlastní zkušenosti.

4. MĚSÍCE PO PORODU:

Momentálně už máme společný režim, takže je všechno mnohem lehčí. Zvykla jsem si na noční vstávání, na málo času a na ten shon. Najdu si i čas na sebe. Cvičení, stravu i na práci.
A taky mi moc pomáhá můj přítel...On je úžasný táta. Ničeho se nebojí, pohlídá i přebalí :-).
A hlavně mám opravdu zlaté dítě, které se převážně jen směje. Brečí jen když má hlad :)... (je po tatínkovi :) )

A jak jsem na tom s postavou, cvičením a stravou? 

V těhotenství jsem přibrala 23 kg....Nebyla jsem člověk, který se přejídal a ležel na gauči. Ale nebudu nikomu  nalhávat, že jsem si ve stravě nedopřála :-). Těhotenské chutě opravdu existují!! :-) 
Aktivní jsem byla do posledního měsíce. Když už jsem se nezmohla na cvičení, chodila jsem na dlouhé procházky...už taky proto, abych ji "vyhnala" ven :)...noo moc to nepomohlo. 
Po šestinedělí mi zůstalo 10 kg nahoře. Zjistila jsem, že mé vycvičené tělo zmizelo. Zůstalo mi dost tuku a celuditida.
Abych byla upřímná...vzalo mě to. Naplakala jsem se dost, než jsem pochopila, že nejsem ta "zázračná žena", která po pár týdnech má zase ploché břicho.
Štvalo mě, že jsem léta cvičila, vybudovala jsem si "postavu snů" a tělo se mi takhle odvděčilo.

Je to těžké, ale musela jsem se smířit s tím, že to jen tak rychle nepůjde.



Držela jsem striktní režim, cvičila jsem skoro denně a po měsíci nastal šok...nic se nepohlo :-(.
Ani váha a ani cm. Měla jsem chuť všechno vzdát...smazat sociální sítě, blog...Naštěstí mě tenhle splín brzy přešel :-). 
Bohužel jsem po 3 měsících přestala kojit...(zdlouhavé téma) a za několik dní už dorazila první menstruace po porodu. Tělo se pomalu dávalo do původního stavu.
Od té doby se to konečně hnulo....místo 10kg se drží ještě 7...ale i to je pro mě velký pokrok. A hlavně motivace nic nevzdávat. Jsem zase plná energie, té pozitivní. 

Konečně zase navštěvuji fitness centrum a užívám si železa :-)!
I když začínám skoro od začátku, jak s váhami, tak i s budováním fyzičky, hrozně mě to baví. A hlavně si beru dceru s sebou! Nejdřív jenom kouká na mámu a pak cvičí se mnou :-)! V nosítkách na kardio strojích....je to jako se zátěžovou vestou :D. (má přes 7 kg).



I já jsem musela nejdřív pochopit, že všechno je v hlavě. Nestresovat se a neřešit. Holt mi to potrvá o něco déle, ale vím, že se vrátím do "původního stavu" :-)! Mám zase před sebou cíle....A to je skvělá motivace!! :-)